Terminator

Terminator
Treminator cislo 9 vychazi jako priloha BTc76.Sestavuje Pavel Gabzdyl (Dlouha trida 87b,73601 Havirov-Podlesi)

Platonicka laska k Plato
Plato porizeny 2,5 dalekohledem na Mount Wilsonu.
Je jen malo mist na Mesici, ktera jsou tak casto okoukavana jako znamy krater Plato. Mnoho vyznamnych pozorovatelu Mesice se priznalo, ze Plato patri opravdu k jejich nejmilejsim zakoutim na Mesici (napr. Alika Herring). Plato - valova rovina o prumeru 101 km, je vdecnym objektem k pozorovani uz v triedru. Jevi se v nem jako maly tmavy oval u severniho okraje More destu (Mare Imbrium) a vyrazne kontrastuje se svetlou pevninou okolo. Pri strmem osvetleni vas mozna take prekvapi napadna svetla skvrnka, ktera se naleza necely jeden prumer Plato na zapad. Nejedna se ovsem o zadny koncert pomatene rockove skupiny, ale o velmi svetle okoli nepochybne mladeho krateru Plato Y. At pouzijeme dalekohled jakykoli, vzdy Plato upozorni na sve hladke tmave dno. Dokonce je videt i na neosvetlene strane Mesice, pri skromnem popelavem svitu. Dno, jehoz odstin je nezridka popisovan jako ocelove sedivy, vyplnuje utuhla lava pochazejici z pozdejsiho imbrickeho obdobi. Lidsky receno je tato lava stara asi 3,2 miliardy let a patri mezi mladsi tmave plochy. At jsem se snazil sebevic, barevne odstiny se mi na nem ani v blizkem okoli pozorovat nepodarilo. Mimochodem rodina nas, kteri vidime Mesic barevne se neustale rozrusta. Dno tedy barevne neni, ale nemuzeme rici, ze by bylo za strmeho osvetleni nezajimave. Je tu nekolik svetlych pruhu a bodu, ktere jsem bez problemu rozeznal uz v 8 cm refraktoru pri zvetseni 110krat. Poridil jsem take dve kresby, na kterych jsem tyto zvlastnosti zaznamenal, ale bohuzel prva kresba se nekde ztratila a ta druha byla zasluhou spatnych pozorovacich podminek velmi nepresna. Za pozornost stoji obzvlast ony svetle bodiky. Jsou to zname miniaturni kratery o prumeru 1,7 km az 2,2 km. Casto se o nich pise jako o vhodnem testu k provereni rozlisovaci schopnosti vaseho dalekohledu. To vsak neni tak jednoduche, jak by se mohlo na prvy pohled zdat. Zalezi totiz jednak na momentalni vzdalenosti Mesice a jednak na uhlu osvetleni, protoze delsi stiny kraterovych jamek jsou vzdy mnohem napadnejsi. Studiem techto miniaturnich jamek se zabyvali vsichni vyznamnejsi selenologove napr. W. H. Pickering, P. H. Fauth, Neison, Elger a Pratt. Dost neuveritelna se vam asi bude zdat zprava, ze roku 1869 se zde hovorilo celkem o 36 kraterech a roku 1892 uz jich bylo diky neustale se zlepsujici optice zaznamenano celkem 42! Kresba americkeho astronoma - amatera Paula Cichettiho pomoci 15cm refraktoru s ohniskem 2250mm. Dalsi velkou atrakci krateru je sesuv trojuhelnikoveho tvaru, ktery je videt na jeho zapadnim okraji. Jak doslo k vytvoreni takovehoto bizarniho jevu si povime az v pristim cisle Terminatora. Mohlo by se zdat, ze vsechny zajimavosti zboznovaneho Plato jsme uz probrali, ale staci zabrousit do jeho blizkeho okoli, abychom zjistili, ze tomu tak neni. Bylo 10. dubna 1992 vecer a vysoko nad obzorem svitil Mesic v prvni ctvrti. Nedalo mi to a i pres hroznou zimu jsem na nej zamiril svuj dalekohled. Obraz byl vic nez spatny. Vsechno plavalo a skakalo tak divoce, ze jsem si chvilemi nebyl jist, zda to, na co koukam, je opravdu Mesic. V kratkych okamzicich se dalo ale preci jen na jeho povrchu neco rozeznat - a to stalo za to! Cele dno Plato bylo ponoreno do tmy a jen po nejvyssich vrcholcich jeho zapadnich okrajovych valu poskakovaly prvni paprsky ranniho Slunce. Nejvetsi prekvapeni ovsem ve me vzbudil velky duchovy krater srovnatelny s velikosti Plato nachazejici se hned pod nim (jizne). Jeho valy tvorily morske hrbety a take nektere osamocene vrcholky vcetne Mons Pico. Hned po te jsem zacal patrat po tomhle jevu v literature. Na nekterych snimcich bylo skutecne mozne i pres dokonale maskovani "ducha" rozeznat. V Lunar Quadrant Maps jsou dokonce jeho obrysy vyznaceny prerusovanou carou. Joseph Ashbrook o tomto ovalu dokonce napsal, ze je casto prezdivan jako "ancient Newton". Kresba duchoveho krateru z dubna 1992 pomoci newtonu 110/805 mm pri zvetseni 96x. Autor Pavel Gabzdyl. Jedno z nejvetsich kouzel krateru Plato urcite spociva v jeho stinech, ktere se plazi po jeho dne vytvarejic tak mnohdy podivuhodne obrazce. I kdyz jsem tyhle vyjevy videl mnohokrat, nikdy jsem nepremyslel o tom, jak se asi vyvijeji, resp. ktere vystupky jeho valu je zrovna vrhaji. Pozorovani Martina Vilaska me ale pobidlo, abych si v tom udelal trochu jasno. Vytahl jsem tedy na hromadu vsechny jeho podobizny, ktere jsem mel pri ruce a zacal tridit. Docela me zarazilo kolik se tech podobizen naslo a chvili jsem si myslel, ze v tom budu mit jeste vetsi zmatek nez driv. Nejdrive bylo potreba rozdelit ranni a vecerni terminator, potom prizpusobit stejnemu meritku a nakonec zjistit colognitudo. To, co se z toho vylouplo, bylo ale docela zajimave: Vecerni stiny. Prvni situace je dle fotografie z Mount Wilsonu, druha podle pozorovani Marka Kolasy pomoci newtonu 300/2100 mm, zvetseni 210x z 17. 6. 1994, selenograficka delka vecerniho terminatoru 16,6E. Treti je podle meho pozorovani 8 cm refraktorem pri zvetseni 110nasobnem ze 17. 9. 1995, terminator 0,5W a ctvrta podle kresby Ladislava Weineka, terminator 5,5W. Ranni stiny v Plato. Situace na obrazku vlevo je podle kresby Tomase Havlika - dalekohled M 150/2250 mm, zvetseni 140x z 29. 5. 1993, selenograficka delka terminatoru 15,39W. Druha je podle fotografie neznameho puvodu, treti dle kresby Paula Cicchettiho pomoci 15 cm refraktoru a ctvrta podle pozorovani P. H. Fautha. Rano Brzke rano v Plato vypada asi tak, ze ze tmy nejprve vykouknou nejvyssi body jeho zapadniho valu a vytvori kolem bazenu tmy venec svetylek. Co se deje po tom, to nevim a necham to na vas. Nejspis se ale svetylka valu spoji v jeden venec a svetlo preskoci na samotne dno. Pak uz se zacne zatahovat cerna opona dlouhych spicatych stinu. Vecer Zapad Slunce bude urcite velmi zajimavy. Nachazi se zde totiz uz zmineny sesuv, ktery vrha hned od pocatku svuj specificky stin. Rychle ho ale predstihne dlouhy stin jednoho z vrcholu. Podle delky vrzeneho stinu a mych hrubych mereni, by mela byt vyska tohoto vrcholu od 1,5 do 2,5 kilometru. Je videt, ze uz zbezne porovnani nekolika malo podobizen stinu v Plato dokazalo jejich vznik a puvod objasnit. To je ale jen zacatek. Na zaklade presnejsich pozorovani by se totiz dala vypocitat vyska jednotlivych kopcu a z toho by se dal odvodit i model horizontu, ktery bychom z ze dna Plato videli. Je to vyzva predevsim pro uzivatele CCD kamer nebo mikrometrickych okularu. Pavel Gabzdy;