Tak to se nejdriv narodite. Pak rostete jako z vody, papate
slepici polivcicku, naucite se zikat mama, tata, bubak, paci paci
pacicky, ksemilek a vochomurka a kdovico este, vite ze ve sklepe
zije zlej krokodyl a ze kdyz nepudete spat hned po vecernicku,
pride si pro vas a vodnese vas vod maminky. Ale hlavne rostete
jako z vody. Kdyz dost vyrostete, je z buhvijakejch duvodu
usouzeno, ze je nejvyssi cas zacit chodit do skoly. A pekne
kazdej den, vod pondelka do patku. A vo pracovnich sobotach.
A hned rano vod vosmi. A este po vas doma chteji, abyste se dobre
ucili, abyste davali pozor, nevopisovali ukoly, zdravili
soudruzku ucitelku a neprali se s pepickem hnilickovym, kdyz vam
zblajzne chleba s dzemem.
A tak to de dal. Chodite do skoly, davate pozor, a protoze
uz umite vymenovany slova, vemou vas tatinek s maminkou na
hvezdarnu, na vopravdickou hvezdarnu, kdyz se jim pochlubite, ze
ste si precetli v abicku clanek vo wilijemu herselovi, co
vobjevil tu planetu uran, a ze chcete bejt taky jako von. Na
hvezdarne vam reknou, ze vsecky planety uz byly vobjeveny a ze
ted uz se vobjevuje leda neco jinyho. Ted ze sou v mode komety,
co maji vlasy dlouhy jako nova a hezka pani ucitelka, pulzary,
kvazary, mizary a diry, co sou cerny jako noc. A tak nezbude nic
jinyho, nez aby se do vas investovalo stopadesat korun
ceskoslovenskejch a aby se poridila kniha vesmir, kde to je pekne
vsecko poporadku cerny na bilym i s vobrazkama.
A tak to de dal. Do skoly musite chodit uz nejen rano, ale
i vodpoledne, a protoze se ucite dobre a pepicek hnilicka uz
propad, takze nezlobite, koupi vam deda s babickou k vanocum
prvni vopravdickej dalekohled. Je to trijedr sedum krat padesat.
Vopravdickej trijedr. A funguje: sou s nim videt styri mesice
jupitera, slunecni skvrny, uran, neptun a asi milijon hvezdokup,
galaxiji a mlhovinek. A tak si zacnete dovopravdy prohlizet
voblohu.
A tak to de dal. Najednou zase rostete jako z vody, kalhoty
sou vam kratky, hlas vam nejiste preskakuje, tvar vam zacina
vobrustat a v tanecnich vam z ty divci krasy vypadavaji voci
z dulku. Vo jednom listopadovym veceru uvidite na vobloze
rozlitou krvavou polarni zari a stejnej den v praze tlucou
pendrekama ty, co maji hole ruce. Tentokrat jim to nevyslo. Tato
revoluce je sametova. Nosite trikoloru.
A tak to de dal. Nahodou se doctete vo jasny komete austyn.
Lovite ji vecer, ne trijedrem, ale vopravdickym velkym
dalekohledem co ma zrcadlo zvici v prumeru jedenact centimetru.
Ale vona tam neni! Kurna, reknete si, a zkusite to za dva tejdny
znova, kdyz uz je na rani vobloze. Je tam! Z vokna ji vidite
trijedrem kousek vod emjednatricitky jako malou mlzinku a poprvy
mate ten pocit, ze ste u neceho nevopakovatelnyho. Mate pred
sebou vopravdickou kometu.
A tak to de dal. Komety se meneji na vobloze jako ministri
v cim dal min sametovejch vladach a vy se divate pekne na jednu
za druhou. Ze sou vsecky stejny? Nejsou - kazda je jina. Kazda je
totiz nevopakovatelna.
A tak to de dal. Uz nerostete jako z vody, ted byste se raci
nevideli, protoze za tejden maturujete. Ale to se zvladne.
A prijimacky na vejsku se zvladnou taky.
A tak to de dal. Je leto, tepla srpnova noc roku tisiciho
devitistyho devadesatyho druhyho. Noc v poradi jedenacta az
dvanacta. Je cas persejd. Uvidite jich 142, coz je tak akorat,
abyste za ne prave teply noci neumrzli vod toho, ze se nic
nedeje.
A tak to de dal. Je leto, tepla srpnova noc roku tisiciho
devitistyho devadesatyho tretiho. Noc v poradi jedenacta az
dvanacta. Je cas persejd. Uvidite jich 256 a mezi nima prave
tolik jasnejch bolidu, bolidku a bolidecku, abyste poprvy meli
pocit, ze takhle nejak vypada malilinkatej meteorickej desticek.
Vopravdickej.
A tak to de dal. Je leto, tepla srpnova noc roku tisiciho
devitistyho devadesatyho stvrtyho. Noc v poradi dvanacta az
trinacta. Je cas persejd. Uvidite jich 3. Mezi mraky. Pak se
zatahne uplne.
A tak to de dal. Je leto, tepla srpnova noc roku tisiciho
devitistyho devadesatyho patyho. Noc v poradi dvanacta az
trinacta. Je cas persejd. Uvidite jich 64. Velkolepe navraty uz
sou v trapu stejne jako jejich maminka, kometa swifttatl. Byli
sme svedky neceho, co bude ke spatreni zase za nakejch stotricet
let.
A tak to de dal. Vobcas kouknete na voblohu, na komety,
rozvostrujete planetarky a kulofky. Pak se dovite, ze dvacatyho
druhyho listopadu leta pane tisiciho devitistyho devadesatyho
patyho by moch bejt destik jakyhosi roje jednorozid, kteryho si
fsimli nahodni pozorovatele v letech 1925, 1935 a 1985. A celej
trva vod zacatku do konce setsakra kratkou dobu, snad jen dvacet
minut. Nejvejs pulhodinku.
A tak to de dal. Protoze ste zacatkem listopadu nemocny
a chripka se vas drzi jako kliste, rozhodnete se, ze na to
kaslete. Ze bude stejne zatazeno. A kdyby nebylo, ze to stejne
nebude.
A tak to de dal. Jenze vono vam to neda, kdyz se rano
jednadvacatyho udela uplne jasno. Tehdy nemate silu se rozhodnout
jinak, nez ze jesli pocasi vydrzi, tak se na to nevykaslete.
Hofgh.
A tak to de dal. Jednadvacatej listopad si svizne trapci
k veceru, na vobloze se udelalo par mracku kupovity voblacnosti,
ale je cisto jako bejva v listopadu jednou za rok! A este muze
bejt prestupnej.
A tak to de dal. Dest se ceka mezi pulnoci a sestou hodinou
rani juty a tak si dete vecer vo pul devaty aspon na chvili
zdrimnout. Jeste pred spankem si prectete par stranek z knisky
carodeni vod jany stroblovy. Bude se dnes caronocit?
A tak to de dal. Budik umistenej pro jistotu na vopacnym
miste pokoje nez vy (to aby nedoslo k nepristojnostem
a inzultacim) vas vytrhne ze sladkejch snu zprostym drncenim vo
pul dvanacty. Zaplasite myslenku na spanek spokojenejch,
fstanete, vobliknete se, uvarite caj a vyrazite poprvy ven.
A tak to de dal. Je peknej mraz, zlate persejdy, teplota
klesa a rano se zastavi nekde u minus desiti stupnu celzijovy
stupnice. Venku je vobloha na prazske pomery jako vycistena
mistrem prouprem. Emhave skoro pet. Ste v patym patre na balkone,
dost vysoko nad poulicnima lampama, co prosvetlujou nasi
pozemskou tmu, a na jihovyhodnim cipu prahy, takze se pres
posledni blok sedivejch smutnejch panelaku divate do zasnezenejch
poli. Proto je tak pekne. Sidliste spi, jen vobcas se vraci
vopilec z flamu nebo se nekde rosviti vokno. Ste venku dve
minuty, spi i vobloha. Nic se nedeje. Dete se zase na chvilku
vohrat do tepla.
A tak to de dal. Domnelej radiant jednorozid popolejza nad
jih, kazdejch sest minut vychazite na dve minutky ven, abyste
skontrolovali, jesli se neco nekalyho nedeje. A vono se nedeje.
Puldruhy hodiny se nic nedeje. Zacinate se utvrzovat ftom, ze nic
nebude a ze ste meli raci spat.
A tak to de dal. Po patnacty vydete ven v jednu vosumnact
juty. Radiant skoro nad jihem. Ste venku asi tricet fterin a ftom
- metas z jednorozce. Kratkej, slabej, ale z jednorozce.
Zbystrite. Zacnete se mirne chvet.
A tak to de dal. Asi po minute druhej metas. Sporadickej
v blizencich. Mesic je prave v novu, takze podminky jsou
optymalni. Myslite si neco vo tom, ze ten predchozi byl taky
nejspis sporadickej.
A tak to de dal. Cekate dalsi dve minuty. A pak dva metasy
z jednorozce! Ty vole, je to tady!
A tak to de dal. Zacnete panikarit a trast se po celym tele,
ani ne tak zimou jako vzrusenim, ze se neco deje. Letite spatky
do pokoje poradne se vobliknout a vzit si boty. Zabijete tak cely
dve minuty a mate strach, aby vsecky na letosek prichystany
jednorozidy nevodlitly za tu chvili, ktera se vam zda vecnosti na
druhou.
A tak to de dal. Vylitnete ven, s papirem a tuskou v ruce.
Je jedna dvacettri juty. Porad se priserne tresete rozrusenim,
takze hvezdy se vam mihaji pred vocima jak piloti formule jedna
a mate co delat, aby vam tuska nevypadla z roztresenejch rukou
o pet pater niz az na dno ulice. A jednorozida! A dalsi! Lita to!
LITA TO!!!
A tak to de dal. Dalsi! A dalsi! Jednorozidy rozvazne
a neslysne sestupuji do zemskeho ovzdusi, ktere je prijima na
konci jejich vesmirne pouti a meni je na trochu svetla a tepla.
Podle indickejch legend sou meteory dusema zemrelejch, ktery se
proslavili dobrejma skutkama na zemi. Jejich trvani na vobloze se
konci po jisty dobe, vodpovidajici poctu dobrejch skutku, jez na
zemi vykonali. K zemi padaji proto, aby se podrobili novejm
zkouskam. Venku se nic nehybe, jedine vy se porad tresete jako
vosika. Nejvic kdyz leti dve jednorozidy uplne ve stejnej
vokamzik. Tichy a kratky. Celkem za deset minut maxima se stredem
v jednu dvacetdevet juty dvacet jednorozid. Slabejch, bez stopy,
bilejch. Ale dvacet. A jednorozid!
A tak to de dal. Kratce po maksimu se prestanete trast
a uklidnite se. Jina legenda vypravuje, ze bohyne verpeja pri
narozeni cloveka pocne prist nit vosudu, ktera konci hvezdou; dyz
clovek zemre, nit vosudu se pretrhla a hvezda padla k zemi.
V jednu styrycetvosum leti posledni jednorozida. Tricatasesta. Je
konec. Jeste deset minut cekate, jesli si to nerozmysli. Ale uz
si to nerozmysli. Uz se jich netykame a oni se netykaji nas.
Prezili. Prezily. Ty co nebyly seslany k zemi na novy
preskouseni.
A tak to de dal. Vratite se do vyhratyho tepla bytu. Protoze
dvere na balkon se votviraji jenom zevnitr, taky se jenom zevnitr
zaviraji. A tak vam tam zatim pekne vyluftovalo. Prepisete
nacmarany zapisy vo jasnostech jednorozid, este chvili si ctete,
a pak dete aspon na tri hodinky spat. Trochu zmrzly, ale poradne
stastny. Ze ste zas jednou byli pritom. Ze vas zas jednou neco
neminulo, kdyz vas skoro furt neco miji. Ze ste aspon jednou
v zivote videli destik meteoru, kterejm se na planete zemi rika
jednorozidy a vo nichz se toho este tak moc nevi. (Carodeni,
caronoceni. Kdo vas oceni? A kdo oceni vas? Hlas? Cas? Das?)
Dlouho nemuzete usnout na cepeli noze, jehoz jedny strane se rika
sen, druhy skutecnost. Na ty cepeli balancujete az skoro do rana,
kdy slunce vykokrhano zpevy kohoutu vepise noc jednorozid ze
stranky pritomnosti do knihy pameti, o niz potaji doufate, ze
nebude nikdy vymazana.
Ale pamatujte si: nejdrif ze vseho se musite narodit.
Honza Kysely
Jak se ceka na jednorozidy