Recenze
Jakub Haloda, Prehled vybranych planetarnich mlhovin Tento spisek (jak tuto publikaci autor nazyva) vydalo pred asi dvema mesici Sdruzeni hvezdaren a planetarii. Publikace je rozclenena do ctyr casti: V uvodu se autor zminuje o smyslu a o urceni tohoto dilka, v casti o planetarnich mlhovinach je strucne popsano, jak takova planetarni mlhovina "funguje" a jak vypada, dalsi cast se zabyva moznostmi amaterskeho pozorovani planetarek (vizualniho, fotografickeho a spektroskopickeho) a posledni, zaroven nejdelsi, prinasi popisy a hledaci mapky pro ctyricet jasnejsich planetarnich mlhovin s uvedenim odhadnute hvezdne velikosti, oznaceni, udajich o poloze a vzhledu objektu. Do rukou se mi tato publikace dostala diky J. Duskovi, ktery vi, ze jsme se spolu s J. Kyselym pustili do urcovani hvezdnych velikosti planetarnich mlhovin a ze by me tudiz mohla zajimat. Posleze me pozadal i o napsani recenze. Muj prvni dojem byl velice prijemny - ihned me upoutala velice pekna obalka. Pri dukladnem cteni jsem si potom vsiml jak nekolika kladu, tak take nedostatku. Je zrejme, ze nektere vety z uvodu jsou "inspirovane" clankem doc. Znojila zverejnenem ve Hvezdarske rocence 1991. V pouzite literature ale tato publikace uvedena neni. Kladem je ale pomerne malo tiskovych chyb. Casti o pozorovani planetarnich mlhovin by se dalo vytknout napr. obcasne nepresne pouzivani vyrazu jako je jas, jasnost atd. (tyto nepresnosti se ale objevuji ve vetsine astronomicke literatury), dale pak to, ze se nepouziva periferniho ale bocniho videni (abychom si vsimli oblasti s nizkym jasem) - i toto je chyba, ktera se vyskytuje v literature velice casto. Proti cemu bych ale protestoval jakozto pozorovatel se zkusenostmi s pozorovanim planetarek jsou tvrzeni jako: "V petrinskem Cassegrainu 370/3300 nikdy neuvidite M 97 (Sovi mlhovina v UMa) tak jako v hledaci komet 200/1370" (autor mysli "tak dobre") a "Predpokladem kvalitniho pozorovani vetsim dalekohledem je jeho umisteni na paralakticke montazi s jemnymi pohyby a hodinovym strojem". Staci pouzit okular (v danem pripade) s ohniskovou vzdalenosti 60-70 mm a urcite bude M 97 hezci a napadnejsi v 37 cm dalekohledu nez ve "dvacitce". Paralakticka montaz je urcite vyhodna a ulehci pozorovani, ale ani na 37 cm dalekohledu neni pro ziskani kvalitniho vizualniho pozorovani nezbytne nutna. Jinak ale tato cast dava dobry navod na pozorovani planetarnich mlhovin. Co se tyce casti s popisy a mapkami - mapky jsou dostatecne podrobne a zobrazuji dostatecne velke okoli objektu a ve spojeni napr. s Uranometrii urcite dobre poslouzi k vyhledani a identifikaci mlhoviny. Je ale trochu skoda, ze na jinak povedenych mapkach vytvorenych pomoci pocitacoveho atlasu MegaStar je dost casto necitelne oznaceni mlhoviny nebo je tato zobrazena jako hvezda (coz je zpusobene tim, ze je mlhovina uvedena jako hvezda v katalogu GSC) misto uzivaneho oznaceni prazdnym ctvereckem. Myslim si, ze by nedalo prilis mnoho prace "vymazat" falesnou hvezdu a nahradit ji symbolem mlhoviny resp. v nekterych pripadech presunout oznaceni objektu. Obcasna necitelnost oznaceni objektu na mapce ale neni kriticka, protoze na protilehle strance je vzdy uvedeno. U Messierovskych objektu v hlavicce mohlo byt pro snadnejsi orientaci krome ostatnich katalogovych oznaceni uvedeno i toto. Vyberu objektu podle me nelze nic vytknout - nechybi zde zadna znama jasna mlhovina od nas dobre pozorovatelna. I popisy jsou dostatecne podrobne, davaji slusny prehled o pozorovatelnosti a vzhledu objektu. Co se tyce hvezdnych velikosti zde uvedenych - srovnaval jsem je s udaji urcenymi jak mnou, tak i J. Kyselym a dalsimi nasimi pozorovateli a lze rict, ze az na nekolik pripadu (NGC 1535 a 7048, IC 351 a 2149 jsou priblizne o magnitudu slabsi nez je uvedeno a naopak IC 418 a IC 4593 jsou asi o magnitudu jasnejsi) velice dobre souhlasi se skutecnosti, coz u planetarnich mlhovin nebyva obvykle. Celkove tedy jde podle me o povedenou publikaci a zejmena zacatecnikum a zajemcum o pozorovani planetarnich mlhovin ji lze vrele doporucit. Kamil Hornoch